Vznik pracovněprávního vztahu
Vznik pracovněprávního vztahu je proces, který zpravidla nezačíná podpisem pracovní smlouvy, ale už mnohem dříve – pracovním inzerátem, pohovorem a jednáním se zaměstnavatelem. Právě v této fázi často vznikají situace, které mohou být z právního hlediska problematické.
Na této stránce si krok za krokem vysvětlíme, jak vzniká pracovněprávní vztah. Zaměříme se také na to, na co se zaměstnavatel smí a nesmí ptát, jaké informace může po uchazeči požadovat a na co by si měl dát pozor ještě před tím, než smlouvu podepíše.
Cílem je poskytnout přehledné a praktické informace, které vám pomohou zorientovat se v celém procesu a vyhnout se zbytečným chybám hned na jeho začátku.
Inzerát
První krok ke vzniku pracovního poměru je pracovní inzerát, který zveřejňuje zaměstnavatel. V inzerátu by měly být jasně uvedeny požadavky na pracovní pozici, kvalifikace a zkušenosti, které jsou pro výkon práce skutečně potřebné. Zaměstnavatel však nesmí uvádět diskriminační podmínky, a to ani přímo, ani nepřímo. To znamená, že inzerát nesmí obsahovat omezení například podle pohlaví, věku, rasy, náboženství nebo zdravotního stavu.
Za diskriminační lze považovat například formulace:
„Hledáme parťáka do mladého a dynamického kolektivu“ – problematické z hlediska věku,
„Hledáme asistentku“ – problematické z hlediska pohlaví.
Výběrové řízení
Zaměstnavatel vybírá uchazeče podle kvalifikace, potřebných dovedností a zkušeností. Výběr musí být objektivní a nediskriminační, ale zákon připouští určité situace, kdy rozdílné zacházení není považováno za diskriminaci:
Požadavky na věk, praxi nebo vzdělání, pokud jsou nezbytné pro práci.
Rozdílné podmínky kvůli povaze vykonávané práce.
Specifické požadavky v rámci náboženské činnosti.
Opatření chránící těhotné, osoby se zdravotním postižením nebo mladistvé.
Další rozdílné zacházení, pokud je objektivně odůvodněné a přiměřené.
Pracovní pohovor
Pracovní pohovor je součástí výběrového řízení před vznikem pracovního poměru, při kterém zaměstnavatel hodnotí uchazeče a rozhoduje, kdo nejlépe odpovídá požadavkům pozice.
Při pohovoru smí zaměstnavatel žádat jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. Naopak nesmí vyžadovat informace, které nesouvisejí s výkonem práce nebo základním pracovněprávním vztahem, například o:
těhotenství, zda uchazeč plánuje rodinu nebo zda má partnera/manžela,
rodinných a majetkových poměrech,
sexuální orientaci,
původu,
členství v odborové organizaci, politické straně nebo náboženské společnosti,
trestněprávní bezúhonnosti (s výjimkami, pokud je pro výkon práce věcně odůvodněná a přiměřená).
Prověřování uchazeče u bývalého zaměstnavatele
Někteří zaměstnavatelé se snaží získat informace o uchazeči kontaktováním jeho bývalých zaměstnavatelů. Takové sdílení osobních údajů je velmi citlivé a podléhá právní ochraně osobních údajů. V praxi to znamená, že bývalý zaměstnavatel nesmí bez souhlasu uchazeče poskytovat žádné informace potenciálnímu novému zaměstnavateli. Pokud by tak učinil, pravděpodobně by tím porušil právní předpisy a vystavil se riziku právního postihu.
Výjimkou jsou informace, ke kterým má nový zaměstnavatel právo. Jde například o údaje o srážkách ze mzdy nebo o nevyčerpané dovolené zaměstnance. Tyto informace jsou poskytovány za účelem plnění zákonných povinností nového zaměstnavatele.
Uzavření pracovněprávního vztahu
Po výběru vhodného uchazeče se uzavírá konkrétní forma pracovněprávního vztahu:
Pracovní smlouva – standardní pracovní poměr s plnými právy a povinnostmi.
Dohoda o pracovní činnosti (DPČ) – pro práce na částečný úvazek; má omezení maximálního počtu hodin.
Dohoda o provedení práce (DPP) – pro jednorázové nebo krátkodobé úkoly; administrativně jednodušší.
Každá forma se volí podle povahy práce a dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, přičemž každá má své specifické náležitosti a pravidla. Více o DPČ a DPP se dozvíte zde.
Obsah smlouvy
Obsah smlouvy se liší podle formy pracovněprávního vztahu. Pokud má být vztah vykonáván na tzv. hlavní pracovní poměr, musí pracovní smlouva obsahovat:
druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
den nástupu do práce.
Pracovní smlouva musí být vždy uzavřena písemně a každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení smlouvy. Výše mzdy v ní nemusí být uvedena (pokud není, byla pravděpodobně stanovena mzdovým výměrem – více o mzdovém výměru zde). Uvádět mzdu přímo ve smlouvě je povinné pouze tehdy, pokud je zaměstnancem cizinec, který potřebuje k výkonu práce povolení k zaměstnání.
Vznik pracovního poměru
Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. To tedy znamená, že pracovní poměr nevzniká samotným podpisem pracovní smlouvy. Současně z toho vyplývá, že pracovní poměr vznikne i v případě, že zaměstnanec do práce ve sjednaný den nenastoupí.
Odstoupení od pracovní smlouvy
Zaměstnavatel je oprávněn od pracovní smlouvy odstoupit, jestliže:
- zaměstnanec ve sjednaný den do práce nenastoupí, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo
- zaměstnanci v nástupu do práce brání překážka v práci, avšak zaměstnavatel se o její existenci do týdne nedozví.
Odstoupení musí být písemné.
Kdy se obrátit na advokáta
-
Pokud nerozumíte pracovní smlouvě nebo máte pochybnosti o jejím obsahu.
-
Pokud se domníváte, že jste byli diskriminováni v inzerátu nebo výběrovém řízení (více o diskriminaci zde).
-
Pokud zaměstnavatel pokládá nevhodné otázky při pohovoru.
-
Pokud bývalý zaměstnavatel neoprávněně sdílí vaše informace.
-
Pokud si nejste jisti vhodnou formou pracovního vztahu (pracovní smlouva, DPČ, DPP).